Přístupný dům vystřídaly schody
Jundi uvedla, že její dům byl postaven bez schodů podle jejích potřeb. Po jeho zničení musela v Iktabě zdolat 22 schodů k novým vstupním dveřím a používat koupelnu nevhodnou pro její pohyb. Popsala ztrátu samostatnosti žen, když se zhoršila dostupnost přístupného bydlení, léků a pomůcek. [1]
Místní sítě pokračují ve výuce a pomoci
Zakladatelka rehabilitačního sdružení pro lidi se zdravotním postižením v Nur Shams koordinovala pomoc prostřednictvím dlouholetých komunitních kontaktů. HI uvedla, že s ní dál spolupracuje v humanitárních protiminových činnostech a pomoci obětem. „Matky nesou nejtěžší břemeno,“ řekla o povinnostech žen během vysídlení. [1]
Zdravotnické organizace také dokumentovaly bariéry
Samostatná zpráva HI představená v dubnu 2025 vycházela z průzkumu mezi 16 zdravotnickými a krizovými organizacemi na Západním břehu. Zhoršený přístup spojovala s omezením pohybu, poškozenou infrastrukturou a finančními tlaky. Popsala také rehabilitační pracovní skupinu zahrnující 18 místních, vládních a mezinárodních organizací. [2][3]