Kdo řídí asistenci?
Požadavky kampaně zařadily osobní asistenci do práva žít v komunitě. ENIL prosazovala, aby se podpora řídila rozhodnutími jejího příjemce, místo aby určovala, kde smí bydlet nebo jak stráví den. Návrhy žádaly evropské instituce o podmínky asistence odpovídající úmluvě OSN, dostatečné financování a sledování financovaných projektů. Šlo o požadavky hnutí na změnu politiky, nikoli o nový nárok na asistenci vzniklý demonstrací. [2]
Volný pohyb potřebuje praktickou podporu
Jeden konkrétní požadavek se týkal stěhování mezi evropskými zeměmi. ENIL chtěla opatření umožňující zachovat přístup k osobní asistenci při přestěhování za životem, prací nebo studiem do jiné země EU. Propojuje tak známou evropskou svobodu s často přehlíženou službou: zahraniční příležitost se těžko využívá bez nezbytné každodenní podpory. Dokument navrhoval doporučení EU o osobní asistenci; nevytvořil systém automatického převodu národních rozpočtů na asistenci. [2]
Protest i sdílení zkušeností
Pochod byl součástí třídenního setkání od 26. do 28. září. Program spojoval workshopy k osobní asistenci, deinstitucionalizaci a sledování práv s diskusemi o zaměstnání a mládeži. Parlamentní slyšení a závěrečná konference propojily různé podoby prosazování práv. Následná žádost ENIL o zpětnou vazbu potvrzuje data workshopů, slyšení i konference včetně jejího hybridního formátu. Setkání tak nabízelo více cest k účasti: veřejný protest, výměnu praktických zkušeností i jednání s institucemi. [3][4]
Záznam požadavků, nikoli hotové reformy
ENIL ve zprávě o pochodu určila čtyři priority: přístup k osobní asistenci, rychlejší deinstitucionalizaci, menší rozdíl v zaměstnanosti a ukončení financování institucí z prostředků EU. Propojují podpůrné služby s veřejnými penězi a příležitostmi. Zprávy pořadatelů dokládají mobilizaci a návrhy ze září 2022, samy však neukazují, že vlády následně změny uskutečnily. Přínosem Freedom Drive bylo zviditelnit očekávání hnutí a poskytnout uživatelům podpory společnou platformu pro jejich prosazování. [1][2]