Nejdříve se posuzuje sociální situace

Ministerstvo popisuje postup, v němž sociální posouzení předchází zdravotnímu. Sociální pracovníci zjišťují situaci a potřeby člověka doma a v jeho sociálním prostředí; posudkový lékař poté hodnotí zdravotní stav a jeho funkční dopady. Výsledný posudek slouží sociálním službám, peněžitým příspěvkům souvisejícím se zdravotním postižením a sociální ekonomice. Reforma má omezit nejednotné posudky a koordinovat procesy, které dříve probíhaly odděleně. Mění způsob zjišťování potřeb; konkrétní dávka nebo služba však nadále podléhá vlastním podmínkám. [1][2]

Co mají žadatelé vysvětlit

Praktické pokyny ministerstva uvádějí, že o integrovaný posudek se žádá u úřadu práce a sociálních věcí podle trvalého bydliště žadatele. Součástí je sebehodnoticí dotazník, který má do procesu přinést vlastní pohled člověka na jeho situaci. Posuzování probíhá bez ohledu na příjem nebo majetek. Pokyny doporučují domlouvat návštěvy doma s žadateli předem. Tyto podrobnosti jsou důležité, protože jinak se posudek může omezit na popis diagnóz bez dostatečných informací o každodenních činnostech, překážkách či skutečně využívané podpoře. [2]

První čísla zveřejnilo ministerstvo

Ministerstvo 4. listopadu 2025 uvedlo, že úřady během prvních dvou měsíců vydaly 1 635 integrovaných posudků a uskutečnily 6 800 návštěv v domácnostech. Zmínilo také 547 žádostí přijatých v prvním zářijovém týdnu. Čísla pocházejí z první správní zprávy o zavádění, nejde o nezávislé hodnocení zkušeností žadatelů. Ministr práce Erik Tomáš uvedl, že reforma plní cíl účinně sloužit občanům. Vydání posudku je však jiný krok než poskytnutí podpory, kterou určuje. [3][1]

Pozdější pokyny upřesňují postup

Aktualizované otázky a odpovědi ministerstva zaznamenávají další změnu od 1. ledna 2026: klinicko-psychologický nález již není povinnou přílohou žádosti. Pokyny také rozlišují posudek a samostatnou žádost o peněžitou podporu. To je zvlášť důležité pro lidi žádající o příspěvek na osobní asistenci nebo péči. Společné posouzení může omezit opakované zkoumání potřeb, žadatelé se ale stále setkávají se samostatnými rozhodnutími a způsoby zajištění služeb. Konkrétním přínosem reformy je společná cesta k posudku; sama nezaručuje každou službu doporučenou jednotlivci. [2]