Nabídka práce nestačí bez přístupné dopravy
Suk Raj Sherpa popsal, že nemohl přijmout zaměstnání, protože nebylo k dispozici vhodné ubytování a doprava. Vyzval ke školení řidičů veřejné dopravy o problematice postižení. „Lepší budoucnost je možná, pokud budeme spolupracovat,“ řekl. Místní úřednice Pema Zangmo uvedla, že školení posílilo její sebejistotu při prosazování rozpočtů na přístupnost. [1]
Dřívější přezkum odhalil nedostatky mimo hlavní město
Přezkum parlamentního výboru z června 2024 zjistil, že většina okresů mimo Thimphu neměla cenově dostupnou veřejnou dopravu. Konstatoval také, že iniciativy zaměřené na přístupnost často závisely na jednotlivých vedoucích pracovnících, bez centrálního plánování a přidělených rozpočtů. V Daganě někteří úředníci přesunuli kanceláře do přízemí, aby usnadnili návštěvy. [2]
Pozdější zpráva popisuje úpravy nemocnice
V květnu 2026 zástupce UNDP Mohammad Younus uvedl, že okresní nemocnice upravila své prostory a doplnila rampy, madla, přístupné toalety, značení a hmatové prvky. Práci spojil se spoluprací organizace lidí s postižením, vlády, místních samospráv, nemocnice a UNDP.