Každodenní rozhodování závisí na podpoře

„Osobní asistence zviditelňuje lidi,“ řekl podle zprávy BIZEPS z diskuse Christoph Dirnbacher. Hanna Kamrat vysvětlila, že bez asistence by musela žít v pobytovém zařízení. Werner Rosenberger uvedl, že asistence mu umožňuje zaměstnání i dobrovolnickou činnost. Jejich zkušenosti propojily debatu o financování s rozhodováním o tom, kde žít a jak trávit den.

Systém rozdělený mezi práci a soukromý život

Vyjádření pořadatele upozornilo na rozdělení odpovědnosti mezi spolkovou úroveň a jednotlivé země. Účastníci žádali snazší přechody mezi asistencí v práci a podporou v soukromí, aby pravidla financování odpovídala běžnému životu lidí. Požadovali také větší uznání profese asistenta a vzdělávání lidí, kteří si vlastní asistenci řídí sami. [1]

Přístup pro lidi, kteří jsou nyní vyloučeni

Selma Sprajcer požadovala dostatečné financování, spravedlivé odměňování a asistenci pro lidi s mentálním a psychosociálním postižením. Marlies Neumüller zdůraznila, že lidé se zdravotním postižením mají rozhodovat, kde a jak žijí. Diskuse spojila uživatele asistence, poskytovatele a tvůrce politik kolem změn, o něž stále usilují. [2]