Spor o konkrétní nárok

So byl zaregistrován jako vyživovaná osoba v únoru 2020. NHIS později registraci zrušila, označila ji za chybu a požadovala placení příspěvků v jiné kategorii pojištění. Dvojice uspořádala svatební obřad v roce 2019. Správní spor se tak týkal konkrétního důsledku odlišného zacházení s jejich vztahem: zda může jeden partner čerpat pojištění jako vyživovaná osoba prostřednictvím druhého. Zpráva Amnesty International zaznamenává první neúspěch u soudu v lednu 2022 a následné úspěšné odvolání u vrchního soudu v únoru 2023. [1]

Rovnost platí i pro správní praxi

Zveřejněné shrnutí Nejvyššího soudu vysvětluje, že ústavní zásada rovnosti platí pro zavedenou správní praxi stejně jako pro formální pravidla. Napadený postup NHIS shledalo nezákonným s odkazem na procesní požadavky i rovnost. To je významné tam, kde úřad již poskytuje nárok některým párům mimo právně registrované manželství. Spor se týkal odůvodnění vyloučení srovnatelného stejnopohlavního vztahu z této praxe. Rozsudek se týkal postavení vyživované osoby ve zdravotním pojištění; sám nezavedl manželství osob stejného pohlaví ani nevyřešil všechny oblasti rodinného práva. [1][3]

Organizace hájící práva podpořily rovné zacházení

Human Rights Watch před rozsudkem předložila stanovisko amicus curiae, zveřejněné 17. května 2024. Tvrdila, že nerovný přístup k nárokům vyživovaných osob porušuje záruky lidských práv a staví stejnopohlavní partnery do nejistějšího postavení. Amnesty International v únoru 2024 rovněž předložila stanovisko k rovnosti a sociálním nárokům. Tato podání dodala soudu argumenty od subjektů mimo účastníky řízení. Jejich širší požadavky na uznání partnerství je třeba chápat jako stanoviska obhájců práv vedle užší právní otázky rozhodnuté soudci.

Rozsudek podnítil požadavky na širší reformu

Výzkumnice Amnesty Boram Jang v reakci v den rozsudku uvítala výsledek a vyzvala k manželské rovnosti a komplexnímu antidiskriminačnímu zákonu. Zařadila tak vítězství v pojištění do širší kampaně za uznání a ochranu. Upozornila i na roky soudních sporů nutné k získání nároku dostupného jiným párům. Datované rozhodnutí stanovilo významnou hranici diskriminační správě pojištění. Otázky manželství, dědictví a dalších rodinných práv zůstaly od rozsudku oddělené a nelze je považovat za automaticky vyřešené. [2][1]