Nový systém přesahuje soudní spory

Bílá kniha Úřadu vlády z roku 2025 vysvětluje, že odškodnění je dostupné i oprávněným lidem, kteří žalobu nepodali. Uvádí 15 milionů jenů pro osoby podrobené eugenické operaci a pět milionů jenů pro manžele či manželky splňující podmínky. Zákon stanoví i další kategorie jednorázových plateb. Parlament úpravu jednomyslně přijal 8. října 2024 a vyhlášena byla 17. října. Lednové nabytí účinnosti tak otevřelo správní cestu přesahující soudní případy, které pomohly určit odpovědnost státu. [2][1]

Oslovení obětí se stalo bezprostředním úkolem

Organizace pro práva lidí se zdravotním postižením DPI Japan vyzvala celostátní a prefekturní orgány, aby zjišťovaly a oslovovaly dotčené lidi prostřednictvím informačních kampaní, místních kanálů a poradenských míst. Uvedla také, že organizace lidí se zdravotním postižením a centra nezávislého života mají citlivě reagovat na dotazy a spojovat lidi s příslušnými veřejnými službami. Její komentář zdůraznil zkoumání dostupných záznamů při ochraně osobních údajů. Tím uznává praktický problém odškodňovacích systémů: existence právního nároku nezaručuje, že o něm oprávněný člověk ví nebo dokáže vyplnit žádost. [3]

Informace a pomoc s žádostí jsou součástí přístupu

Specializovaný web Agentury pro děti a rodiny poskytuje vysvětlující materiály v několika formátech, včetně jednodušší verze, souborů v Braillově písmu a videí se znakovým jazykem a titulky. Popisuje také bezplatnou podporu právníků pro lidi, kteří chtějí pomoc se žádostí. Jde o konkrétní součásti zajištění přístupu, nikoli o důkaz, že všichni dotčení dostali odškodnění. Úřad vlády zaznamenává, že premiér Shigeru Ishiba se v den nabytí účinnosti setkal se žalobci a uvedl, že vláda bude pracovat na doručení nového odškodnění obětem. [1][2]

Obhájci práv chtějí také prozkoumat minulost

DPI Japan požadovala, aby odškodnění doprovázelo zkoumání důvodů dlouhého trvání někdejšího zákona a vlivu eugenického myšlení na politiku vůči lidem se zdravotním postižením. Podle Úřadu vlády nová právní úprava stanoví šetření a zvážení opatření proti opakování. Propojuje tak individuální nápravu s veřejnou odpovědností za diskriminaci. Platba nemůže vrátit volby, které byly obětem odebrány, zákon však uznává odpovědnost a poskytuje cestu k odškodnění. Požadavek organizace na přezkoumání zároveň udržuje zkušenosti a práva dotčených lidí v debatě o budoucí politice v oblasti zdravotního postižení. [3][2]