Samostatná výdělečná činnost může ukazovat na nedostatek možností
MOP popsala rostoucí podíl samostatné výdělečné činnosti mezi pracovníky se zdravotním postižením v letech 2017 až 2020. Spoluautor Tendy Gunawan to vykládal jako důkaz, že si někteří lidé museli vytvořit vlastní práci, protože jiné zaměstnání bylo obtížně dostupné. Podnikání tedy automaticky neznamenalo přístup k vhodné práci. [3]
Vzdělávání a podpora zaměstnanosti patří k sobě
Zpráva doporučovala lepší přístup ke střednímu a vysokoškolskému vzdělávání, rozvoj dovedností a programy pro ženy se zdravotním postižením. Žádala rovněž jednotné definice a měření, pozornost práci online a organizace propojující zaměstnavatele s uchazeči se zdravotním postižením. [2][3]
Instituce a organizace vstupují do diskuse
Představení spojilo komisi, ministerstvo práce a zaměstnavatele. Program uváděl také Muhammada Hilala Hudu Fadhlullaha z Roemah Difabel Semarang v panelové diskusi. Výzkum tak propojil s organizacemi zabývajícími se začleňováním a s institucemi odpovědnými za služby zaměstnanosti. [1]